Slyšte příběh o tom, co ukrývá stará Praha za legendy

Pravděpodobně jste o nich už slyšeli, z vyprávění babičky, nebo od rodičů, když vám je  četli před spaním. Jestli náhodou ne, tak se o nich dozvíte.  Někteří z vás je dokonce i viděli, v obrázkových knížkách, ve filmových pohádkách nebo v divadle.  A pokud ne, tak máte jedinečnou příležitost si pražské legendy prožít na vlastní kůži! Prague Legends je jedinečný koncept v centru Prahy, při kterém nejen uvidíte, ale i zažijete tyto příběhy. Je úplně jedno, kolik je vám let, a jestli na ně věříte. Přijďte  si je prožít ve starých katakombách a s živými herci, kteří vás vtáhnout do děje těchto mystických příběhů. Atrakce je vhodná pro celou rodinu! Co Váš čeká >>

ZAVRAŽDĚNÁ JEPTIŠKA

Říká se, že není nic horšího než otcovražda. Když dítě zabije svého rodiče, ale co když rodič zabije své dítě? Říká se, že čas od času je k vidění v okolí kláštera sv. Anežky České na Josefově zavražděná jeptiška. Má mnoho podob. Existují svědectví, kdy vyděsila zakrváceným zjevem a uši drásajícím řevem. Jindy se zjevila s úsměvem a až trpně nešťastně zamilovaným pohledem. Může být vlastně jeptiška šťastně zamilovaná? Pátrali jsme po tom.
Dcera bohatého šlechtice se v šestnáctém století jako vzorně vychovaná dcera odebrala na Josefově do kláštera a na přání otce měla svůj život zasvětit službě Bohu. Jednoho dne však neodolala vábení srdce a setkala se se svým milým. Fanatický otec ji za trest ubodal k smrti. Duch mrtvé dívky ale na život nezanevřel. Dokonce se prý stalo, že jednou jako duch vytrhla jiné dívce jed z ruky, když se chtěla otrávit z nešťastné lásky. Kdo by nechtěl takového ducha vidět na vlastní oči?

ĎÁBELSKÝ HOLIČ Z KARLOVY ULICE

Možná se vám to stává také. Jdete se nechat ostříhat a když dojde na placení, nestačíte se divit. Drahota dnešních kadeřníků prý pochází od vyhlášeného holiče z doby císaře Rudolfa II, který kromě svého profesního umění proslul i nekřesťanskou lakotou. Působil v Karlově ulici a duch jeho hamižnosti se podle všeho usadil v této historické části Prahy u Karlova mostu. Jděte si tam koupit obyčejnou vodu...
Našemu holiči zlaté mince natolik zatemnily rozum, že se dal na alchymii a zkoušel své vydělané peníze rozmnožit magií. Žena i tři dcery mu to marně vymlouvaly. Zakrátko přišel o všechno. Z dcer se staly poběhlice a žena skončila s životem skokem do Vltavy. Holič se dočista pomátl a svou pověstnou břitvou začal řezat kolemjdoucí. Jednoho dne narazil na skupinu výrostků a byl jimi ubit k smrti. Od té doby se prý zjevuje v Karlově ulici muž s výrazem šílence v bílém plášti a břitvou. Tak, další pán na holení!

GOLEM

Golema, oživlého obra, vyrobil kdysi dávno z hlíny rabín Löw, aby ochránil obyvatele pražského Židovského města. To je celkem známá věc. Že se jednoho dne Golem rozzuřil, pobořil Židovské město a rabín Löw mu sebral z čela životodárný šém, aby ho následně nechal rozpadnout zase na hlínu, to se ví také. Málokdo ale ví, že se Golema podařilo dlouho po smrti rabína Löwa ještě jednou oživit.
Na svědomí to měl mladý student, který zbytky Golema našel na půdě nové židovské synagogy a pomocí starých zaříkávadel ho přivedl k životu. Jenže Golem ho neposlouchal a student mu musel šém zase sebrat. Jenže Golem ho ve smrtelném pádu zalehl a student se pod vahou jeho těla pomalu udusil. Od té doby Golema nikdo neviděl. Až nedávno se při stavebních úpravách jednoho starobylého domu v bývalém Židovském městě našla ohromná postava z hlíny. Teď se hledá odvážlivec, který mu do čela vloží magický šém.

O FAUSTOVI

Ten starodávný dům stojí pořád na jednom rohu na Karlově náměstí, příznačně naproti klášteru Na Slovanech. Proč příznačně? Klášter, jak víme, je domovem lidí, kteří slouží Bohu. A v domě, o kterém je řeč, bydlel muž, který kvůli touze po slávě a bohatství upsal svoji duši ďáblu. Jmenoval se Faust a za chvíle pozemských slastí draze zaplatil. V domě po něm zbyla jen očouzená díra ve zdi jednoho pokoje, když jej ďábel vyrval do pekla. A vlastně po sobě zanechal ještě pergamen s ďábelským úpisem své duše.
Po tom, co si ho vzalo peklo, zůstal dům dlouhá léta opuštěný. Až po několika letech šel do domu z nouze přespat chudý student. A ďábel znovu ucítil šanci. Každé ráno nechával studentovi na stole stříbrňák, až jednoho dne studentova duše propadla. Už mu nestačil stříbrňák, chtěl víc a našel starý pergamen. Podepsal a za nějaký čas po něm zbyla jen díra ve stropě. Říká se, že pergamen stále někde je a čeká na svou další oběť.

VODNÍK Z ČERTOVKY

Vodník Kabourek byl ze staré vážené hastrmanské rodiny, která od pradávna obývala pražskou Čertovku u mlýnského kola. Šlo o vodníky, kteří žili s lidmi v dobrém. Občas postrašili nějakého nepoctivého člověka a zlí lidé, kterým jediným hrozilo od hastrmanů utopení, se Čertovce zdaleka vyhýbali. A tak se stalo, že dobrých tisíc let si Čertovka nevzala jedinou živou duši. Vodnická rodina naopak ještě zachránila i pár opilců, co neznali míru a popadali do vody. Změnit se to mělo až za vodníka Kabourka.
Kabourek byl dobrák, ale v hloubi duše se mu postupně usadil stín. Trápila ho samota. Dávno k němu nikdo nechodil na kus řeči. Starousedlíky si vzal čas a noví uspěchaní lidé neměli na povídání s vodníkem ani pomyšlení. Občas na něj přišel obzvlášť velký splín, a to se pak opil. V takových chvílích lidi nenáviděl. A právě jednou večer si opilého hastrmana začal dobírat mladý pár. Mladík se chtěl předvést před dívkou, starého vodníka několikrát urazil a pak jej dokonce trefil kamenem. Z hastrmana se rázem stala bestie. Ostrým drápem na palci dívce podřízl hrdlo a rozpáral břicho. Vnitřnosti rozházel po okolí, nešťastného mládence zaklínil do mlýnského kola a otočil ho pod vodu. Pak si znovu sedl u mlýnského kola, sám sebe proklel a zkameněl. Několik lidí ale odpřisáhlo, že za temných nocí socha od mlýnského kola občas zmizí a pak jsou po okolí slyšet hrůzostrašné výkřiky.

KAT MYDLÁŘ A JEHO MEČ

Jeho jméno se stalo legendou v celé Evropě krvavého 17. století. Jako mistr popravčí setnul hlavy stovkám lidí, další stovky mučil, vyřezal jazyky, usekal končetiny. Jeho nejslavnější popravy vidělo Staroměstské náměstí, které kvůli jeho umění muselo vsáknout stovky litrů krve. Byl tak zručný, že řada lidí považovala jeho katovský meč za očarovaný samotným ďáblem.
Jeho popravčí dílo se zadrhlo roku 1621 při popravě 27 vůdců neúspěšného stavovského povstání proti tehdejšímu panovníkovi Ferdinandu II. Při jedné popravě musel svým legendárním mečem seknout do krku dvakrát. Krátce poté se rozhodl katovské řemeslo ukončit a staral se do konce života už jen o svůj nemalý majetek. V jeho pozůstalosti se však nenašla zmínka o jeho meči a říká se, že si jej vzalo zpátky peklo. Čas od času se však prý objevuje na různých místech staré Prahy. Kdo se uvidí v odraze jeho čepele, do roka zemře tragickou a bolestivou smrtí.

PRAŽSKÝ UPÍR

Provázejí lidstvo od nepaměti. Stopy po nich se stále nacházejí na pohřebištích. Několik jejich hrobů bylo a určitě ještě je rozeseto v širokém okolí Pražského hradu. Naposledy se jejich ostatky našly pod Petřínem. A o kom je celou dobu řeč? Mluvíme o upírech! Lidé je od pradávna pronásledovali a jejich těla před smrtí opatřili řadou protivampýrských aktů. U mrtvých upírů nejdete silné dřevěné kůly, váčky s vyraženými zuby a nohy zatížené kameny, aby nemohli vstát z hrobu.
Je zcela nepochybné, že potomci těchto upírů zabíjených po stovky let jsou stále mezi námi. Dodnes existují tajná vampýrská společenstva, kde se scházejí nejváženější upíři své doby a rozhodují, kdy, kde a který nemrtvý upír bude moci na omezenou dobu vstát ze svého hrobu a sehnat si přísun čerstvé krve na další desítky let spánku pod zemí. Nikdy nevíte, kdy je můžete potkat. Praha je doslova posetá jejich pohřebišti.  

 

8

Legend

45min.

Zážitků

6+

i pro děti

+ další

překvapení

Hardcore prohlídka s únosem

Rezervace únosu pouze telefonicky: +420 606 065 110, emailem: rezervace@praguefearhouse.com  nebo osobně: Prague Fear House, Vodičkova 32, 110 00 Praha 1

Přístupná od 18 let. Je to velmi oblíbený dárek pro vaše přátele. Probíhá stejně jako klasický Hard core s tím rozdílem, že klient vůbec netuší co ho čeká. Uneseme vašeho kamaráda z předem domluveného místa ( nejčastěji je to bar, nebo pivnice) . Vše probíhá tak, že naši herci vběhnou dovnitř, nasadí dotyčnému na hlavu černý pytel a odtáhnou přímo do podzemí. Ostatní na něj čekají u nás na baru .

ŘEZNÍK Z 15. STOLETÍ

Náš původní plán byl jednoduchý: otevřít v centru Prahy klasický bar v tom nejlepším slova smyslu. Dobré pití a klid na panáka, kterého čas od času potřebuje ve shonu města každý. Prostory ve Vodičkově ulici jsme našli krásné. Jenže jsme brzy zjistili, že to bude poněkud složitější. V přiléhajících sklepeních jsme našli několik výklenků připomínajících kobky a v nich zdevastované zdi plné zvláštních skvrn a stínů, které se nám přes veškerou snahu nepodařilo přemalovat. Došlo i na otlučení staré omítky, ale stíny se objevily během několika dnů znovu. Navíc se ukázalo, že do sklepa nelze zavést funkční rozvod elektřiny. Řemeslníky tak nakonec vystřídala skupina zabývající se ezoterikou, okultismem a duchařinou.

Pátrání začalo hluboko v historii této části Prahy. Mimochodem, ulice se jmenuje po řezníku Vodičkovi, který měl řeznictví právě v místech, kde se nacházíme. Bylo to v patnáctém století a jeho zvířecí katovna stála přesně v půli cesty mezi koňským a dobytčím trhem na obou koncích ulice. Krev tady prý dlouhá léta tekla proudem.

Když si Rudolf II. Habsburský zvolil v roce 1583 Prahu jako sídelní město svého majestátu, začal císařský dvůr od Vodičkova řeznictví odebírat pro alchymistické dílny krev novorozených telat i hříbat a koňské mlezivo. Právě porážení čerstvých hříbátek a odebírání prvotního mateřského mléka klisnám prý v té době podnítilo zlé duchy. Dobové kroniky také zaznamenávají už kolem roku 1497 několik lakonických poznámek o tom, že prostory sahající daleko za protipožární strážnici (dnešní věž Novoměstské radnice) byly nápadně prosté koček a psů.

Připisováno to bylo nevysvětlitelným silám, které zvířectvo jinak se hojně pohybující kolem jatek hrůzou zaháněly spolehlivěji než pohůnci holemi. Od konce 15. století je také popsáno několik případů jakési dříve neznámé posedlosti malých dětí. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že řeznictví se jako cech z Vodičkovy ulice postupně vytratilo a z poloviny 16. století už je známa ulice Velká Řeznická (dnešní Školská) v uctivé vzdálenosti od Vodičkovy. Už dávná historie tedy byla zneklidňující.

Náš okultní tým však při svých bádáních zjistil celou řadu zajímavých údajů, které ukazovaly, že k podivným a energeticky určujícím událostem, jež místo aktuálně ovlivňují, muselo dojít v relativně nedávné době, zhruba v polovině dvacátého století. Speciální termokamera na třech místech v podzemí opakovaně zachytila nenadálé a výrazné propady teploty. Měření pomocí gaussametru sestrojeného na zjišťování míry takzvaného elektrotechnického znečištění prostoru lidskou činností zaznamenalo prakticky z centimetru na centimetr kolísání elektromagnetické aktivity až k nulovým hodnotám. Záběry infračervených kamer pak na několika místech odhalily zvláštní světélkující tečky. Jeden ze skupiny badatelů si vzpomněl, že totožné „příznaky“ viděl v reportáži investigativního novináře Stanislava Motla z jihlavského podzemí, které za války intenzivně zkoumala tajná okultní skupina příslušníků SS. Ze všech těchto poznatků se začal skládat neuvěřitelný příběh.

ČERNÍ RYTÍŘI SS

Ve třicátých letech, tedy v době nástupu Adolfa Hitlera k moci, došlo na naší adrese ke změně obyvatel. Prostory včetně sklepení koupil doktor medicíny Karl Hermann s manželkou Judith a dcerou Helgou. Vše napovídá tomu, že svoji ordinaci v Drážďanech opustil kvůli norimberským zákonům, jeho manželka byla totiž Židovka. Brzy se sice ukázalo, že pro jejich rodinu nebude bezpečná ani Praha, na další přesun už však doktor Hermann neměl čas. Krátce po dobytí Francie wehrmachtem vybudoval ve sklepení obyvatelné kobky, v nichž ženu s dcerou ukryl. Oficiálně se jich zřekl a prohlásil, že je vyhnal. Zároveň vstoupil do SS. V jeho rodokmenu objevili strážci árijské rasy Schreibera Hermanna – významného okultistu z dob rozkvětu německé klasické filozofie počátku 19. století. Sám doktor Hermann byl navíc specialistou na dědičnost některých chorob. Bylo tedy rozhodnuto: Hermann se stal členem Černých rytířů SS, kteří hledali stopy podzemní říše vyspělé civilizace ovládající mystickou sílu vril schopnou získat moc nad celým světem.

Schizofrenní postavení doktora Hermanna brzy přineslo své ovoce. Na jedné straně měl přístup mezi špičky SS včetně Heinricha Himmlera, se kterým se setkal mimo jiné na vrcholu Velkého Blaníku, jenž nacisty zajímal kvůli prokazatelnému obydlení dávnými Kelty. Na straně druhé ukrýval dvě Židovky, což byl v té době hrdelní zločin. Karl Hermann se upsal ďáblu. Podle kusých dochovaných záznamů se můžeme domnívat, že měl prsty i v programu „eutanasie“ psychicky narušených dětí nazvaném T4, který se experimentálně realizoval v severních Čechách. Zdá se být téměř jisté, že některé z dětí skončily v jeho improvizované „ordinaci“ ve sklepních prostorech ve Vodičkově ulici. Spolu s rituálními pokusy o získání síly ducha podzemní říše Agarthy začal experimentovat s chirurgickými postupy, které by jeho ženu a dceru zbavily židovských rasových znaků. Velmi brzy se však tyto seance měly zvrhnout v čistě sadistické divadlo, jehož oběťmi byly nejdříve mentálně postižené děti. Krvavé rituály a mučení ovšem neměly přestat ani s koncem války, kdy v podzemních kójích skončilo několik dětí převážně z východní části Německa „osvobozeného“ Rudou armádou. Skupiny či jednotlivé opuštěné děti bez rodičů a dospělých příbuzných se toulaly po Evropě ještě dlouhé měsíce po skončení války.

Krvavé lázně a nepředstavitelné sadistické trýznění zajatých dětí podle všeho skončily až na konci roku 1945, kdy se skupině čtyř přeživších dětí (holčiček) ve věku 8 až 13 let podařilo překvapit doktora Hermanna s pomocným personálem čítajícím i ženu s dcerou a dvěma bývalými dozorci z koncentračního tábora Flossenbürg, omámit je rajským plynem a rozřezat jejich těla po vzoru svých trýznitelů.

Celý tento příběh je ovšem sestaven z nepřímých důkazů a svědectví dávno mrtvých lidí, která se dochovala často ve velmi kusých či zmatených výpovědích. Kompletní spis doktora Hermanna jako příslušníka Černých rytířů SS byl s největší pravděpodobností nacisty ukryt ve svazcích, které se dodnes marně hledají jako tzv. štěchovický poklad. O Hermannově řádění navíc byly informovány i špičky SS včetně několika vysokých pracovníků pražského gestapa i informátorů z řad Čechů, kteří se po válce dostali na významná místa ve státní správě a mnozí z nich také do vysokých struktur nastupujícího komunistického aparátu. Získat věrohodné informace o celém šíleném případu je tedy prakticky nemožné.

Zbývají zdánlivě němí svědkové: zdi, podlaha a stropy podzemních prostor ve Vodičkově ulici. Tito svědkové ovšem nejsou tak úplně bez schopnosti vyprávět. Naměřené abnormální hodnoty nebo záchvaty paniky a úzkosti labilních či jinak mimořádně vnímavých jedinců bychom mohli popisovat hodiny. Přijďte si genius loci místa, kde se psala temná historie krví nevinných obětí, vyzkoušet na vlastní kůži. A také na vlastní nebezpečí…

Vstupenky

Vstupenky můžete zakoupit online, na recepci nebo přes telefon +420 606 065 110

Otevřeno:

Út - Čt: 15h - 19h (po domluvě do 22h)
Pá: 14h - 19h (po domluvě do 22h)
So - Ne: 12h - 19h (po domluvě do 22h)

Přístupné od 6 let v doprovodu dospělé osoby. Maximální počet osob je 8 na jednu prohlídku. Nabízíme nevšední zážitek a možnost přesunout se v čase do jiného století. Prohlédněte si zblízka Golema, či promluvte si s vodníkem, nebo upírem. Historických postav vás u nás čeká daleko více. Tady se budete trošku bát, ale i hodně smát. Doba trvání je přibližně 45 min.

Vstupenka zahrnuje vstup pro 2 dospělé a 2 děti do 15 let.

Akční newsletter

Nepropásněte naše akce

Hodnocení

Prague Legends
WOW! Úžasný
Jana - Praha
Prague Legends
Super i pro děti!
Petr - Nymburg
Prague Legends
Awesome experience
John - NY